SLOVENSKO 30.6.2012 - 7.7.2012
Ráno, kolem 9. hodiny jsme se rozloučili se svým domovem, auty jsme se dopravili na nádraží do Pardubic a odtud nás čekala dlouhá cesta vlakem. Nevyhnuly se nám menší komplikace, brzy poté, co vlak vyjel, rozbila se klimatizace, takže nás nečekaly, vzhledem k období, zrovna příjemné teploty, ale vydrželi jsme. Přejeli jsme hranice České Republiky a navečer jsme byli na Slovensku, v obci Bobrovec, kde nás čekal týden zábavy, cest, dobrodružství i relaxu. Po příjezdu jsme se zabydleli, vybalili jsme si věci ze zavazadel, osprchovali jsme se a odpočali jsme si po dlouhém cestování. Poté nás čekala večeře a malá procházka po okolí.
V pondělí nás čekal výlet na ovčí farmu. Cesta byla trochu delší, sluníčko opět svítilo od ranních hodin, ale zvládli jsme to. Měli jsme možnost vidět několik stovek oveček i s jejich pastýřem, výběhy a ochutnali jsme i pravý ovčí sýr. Při cestě zpět jsme se zastavili v nádrži v Bobrovci, kde jsme se vykoupali. Odpoledne bylo, dá se říci volné, večer jsme se sdružili s místním hasičským sborem. Nakoukli jsme do míst hasičárny, projeli jsme se hasičským autem DHZ Bobrovec a následně jsme mohli i vidět ukázku požárního útoku. Nenechali jsme se od kluků z Bobrovce zahambit, a tak poté, co jsme se koukli my, ukázali jsme náš požární útok i my. Následně jsme si vzájemně předali malé symbolické dárečky, udělali společné foto a dostali jsme dokonce i věnování do kroniky.
Jelikož jsme měli ještě jeden vstup do Tatralandie, rozhodli jsme se sem přijít právě v úterý. Opět jsme vyrazili pěšky ihned po snídani a od začátku jsme se dobře bavili. V tento den zde bylo méně lidí nežli posledně, a tak nám nehrozily ani tak dlouhé fronty, a proto jsme si den na tobogánech užili snad ještě více než posledně. Na ubytovnu jsme se vrátili opravdu unavení a spálení, proto jsme všichni vyhledali studenou vodu ve sprše, chladící krémy po opalování, navečeřeli jsme se a večer jsme odpočívali.
Střed týdne byl pro nás spíše odlehčení. Vykoupali jsme se v nádrži, zašli jsme si koupit pizzu, poslali jsme pohledy domů a poté, co začalo pršet, měli jsme volnou zábavu.
Počasí se přes noc urovnalo, a tak jsme si po snídani sbalili pití a jídlo na cestu a vyrazili jsme na celodenní výlet - výšlap na vrcholek Tater. Kousek nás popovezli hasiči, ale poté jsme už museli na vrcholek sami, po svých. Kopec nahoru se zdál být nekonečný, neustále se střídala rovina s prudkým kopcem. Mezi úseky jsme si dávali malé přestávky, chladili jsme se vychlazenou vodou ze studánky a vyšlápli jsme si až na vrchol. Následující výhled stál za tu dřinu. I když nám nohy málem upadly, výsledek za to stál a každý z nás ze sebe může mít radost, rozhlédli jsme se na celé Tatry, pod námi se nacházel ne jeden kopeček, ne jedna hora, jsme se sebou spokojeni. Dolu jsme také nějako zvládli sešplhat, po příchodu zpět jsme pociťovali únavu, nejen našich nohou, ale obdrželi jsme potlesk za dobře odvedenou práci. Největší výlet se nám vydařil.
Téměř poslední den jsme věnovali výpravě do Demanovské ledové jeskyně, kde jsme se příjemně schladili po týdnu vedra. Opět nás čekal menší kopec, ale pochopitelně jsme ho zdolali. Pak jsme se zastavili v Liptovském Mikuláši, ve městě, kde jsme měli možnost nakoupit si domu několik symbolických památek. Sehnali jsme drobné dárečky na památku pro rodiče, prarodiče i pro nás samotné. Podívali jsme se po obchůdkách, stavili jsme se na jídle a domu jsme se vrátili za deště autobusem. Při poslední večeři jsme si zhodnotili dovolenou, jako velice vydařenou. Poslední večer jsme měli o trochu delší večerku, postupně jsme se začali balit, naposledy jsme si zahráli společně nějaké hry a zítra opět domů.
Po snídani jsme si dobalili naše věci, uklidili jsme pokoje, vše jsme vrátili do původního stavu. Rozloučili jsme se s majiteli ubytovny Bobrovec, poděkovali jsme za dobré jídlo, hezké ubytování a nasedli jsme do aut hasičů, kteří nás ochotně odvezli na nádraží. I těm jsme pochopitelně poděkovali, zamávali jsme naposledy Slovensku a vyrazili jsme vlakem domu. Tentokráte už byla cesta příjemnější, klimatizace fungovala, teploty byly hned lepší. Na nádraží v Pardubicích na nás již čekali mávající rodiče, kteří se nás nemohli dočkat. Vyndali jsme všechny krosny a kufry, společně jsme si naposledy zazpívali, popřáli jsme si hezké prázdniny a po společném týdnu jsme se každý vydali do vlastních domovů.